V době, kdy jsem si domů přinesla hned pět achatin, měla jsem pocit, že jich mám hrozně moc. Kdo ale jednou začne s chovem exotických živočichů, se tohoto koníčku jen tak nezbaví. Netrvalo dlouho a brzy mně přibyl další druh.
Ten rok ve škole jsem byla naprosto pohlcená šnečí mánií. Všude jsem je malovala, psala si o nich deník a měla jejich chovu plnou hlavou. Několik spolužaček jsem tímto koníčkem dokonce i zaujala. V červnu 2010 za mnou potom jedna spolužačka přišla a řekla mně, že má v Praze kamarádku, které se právě vylíhla snůška achatin. Prý se je snaží rozdat, tak jestli bych náhodou dvě nechtěla. Podle fotky, kterou mně pak poslala, jsem dohledala, že jde o druh achatina fulica. A tak jsem najednou od června měla achatin sedm.
Velký rozdíl oproti prvním pěti byl v tom, že tyto dvě fuličky měly pouze dva centimetry velkou ulitu. Chytit je do ruky byla pro mě tudíž velká výzva. Byly tak malinké a měly průhledné béžové ulitky s hnědými tečkami a proužky a zvědavě všechno zkoumaly. Při focení se pak rychle skamarádily s ostatními.
Žádné komentáře:
Okomentovat