Šnečí středy 35/52 🐌Můj chov - první páření a snůšky

Poprvé jsem svoje reticulaty přistihla při činu 10.7.2010. Ano, vím to naprosto přesně, protože jsem z toho byla tak v šoku, že jsem musela celou situaci mocně zdokumentovat. Byla to Jůlinka s Komeťákem a užívali si nerušeně večer na mechu. :D

S první snůškou byla rychlejší Jůlinka. Začátkem srpna jsem přes průhlednou stěnu plastového boxu objevila úhledně napěchovanou snůšku vajíček kontrastně zářících do prostoru z okolní tmavě hnědé podestýlky. Opatrně jsem tedy vajíčka vybrala a spočítala. Bylo jich 115, což vypadalo jako děsná hromada. To jsem ale ještě netušila, že to bude vůbec nejmenší oplodněná snůška ze všech. Počet vajíček ve snůškách totiž u achatin postupně narůstá. Vajíčka jsem změřila (0,5 - 0,7 cm), nafotila a pro jistotu hned zlikvidovala. Představa čerstvě vylíhnutých šnečků mně tehdy ještě celkem děsila.

Komeťák na sebe se svou první snůškou nechal dlouho čekat. Měl je ale pořád vidět dýchacím otvorem, což jsem pravidelně kontrolovala. Snůšku se 135 vajíčky jsem našla až 19.9.2010. Po nafocení mě dohnala zvědavost, a tak jsem se rozhodla nechat si 10 vajíček. Dala jsem je zvlášť do malé krabičky a čekala, co se stane.

Šnečí středy 34/52 🐌Můj chov - další druh (2x achatina fulica)

V době, kdy jsem si domů přinesla hned pět achatin, měla jsem pocit, že jich mám hrozně moc. Kdo ale jednou začne s chovem exotických živočichů, se tohoto koníčku jen tak nezbaví. Netrvalo dlouho a brzy mně přibyl další druh.

Ten rok ve škole jsem byla naprosto pohlcená šnečí mánií. Všude jsem je malovala, psala si o nich deník a měla jejich chovu plnou hlavou.  Několik spolužaček jsem tímto koníčkem dokonce i zaujala. V červnu 2010 za mnou potom jedna spolužačka přišla a řekla mně, že má v Praze kamarádku, které se právě vylíhla snůška achatin. Prý se je snaží rozdat, tak jestli bych náhodou dvě nechtěla. Podle fotky, kterou mně pak poslala, jsem dohledala, že jde o druh achatina fulica. A tak jsem najednou od června měla achatin sedm.

Velký rozdíl oproti prvním pěti byl v tom, že tyto dvě fuličky měly pouze dva centimetry velkou ulitu. Chytit je do ruky byla pro mě tudíž velká výzva. Byly tak malinké a měly průhledné béžové ulitky s hnědými tečkami a proužky a zvědavě všechno zkoumaly. Při focení se pak rychle skamarádily s ostatními.

Šnečí středy 33/52 🐌Můj chov - bydlení

Úplně prvním apartmá, které moje achatiny dostaly, byla 5litrová zavařovací sklenice, protože jsme doma neměli žádné terárko. Jenom klec pro křečka, která tak úplně nevyhovovala požadavkům. Ze začátku sklenice šnečkům v pohodě stačila. Měli vysoké stěny, tak po nich vesele lezli a koukali na nás ven. Rostli ale jako z vody (však jsem je taky mocně rosila) a zanedlouho se jim prostor začal rapidně zmenšovat.

Proto jsem jim v lednu 2010 pořídila plastové terárium, do kterého dostali kromě sépiové kosti a dobrůtek i mech. Achatinky rostly dál a v březnu 2010 už jejich ulity měřily 7,5 - 9,5 cm. 

Jedno malé plastové terárko přestalo stačit na konci května 2010, kdy už byly ulity velké kolem 9 - 11 cm. Proto jsem přikoupila ještě druhé stejně velké terárium. Původní žlutý box se tak stal domovem pro Jůlinku a Komeťáka a nový zelený pro Macíka, Domina a Krajku.

Šnečí středy 32/52 🐌Můj chov - Komeťák, Krajka, Jůlinka, Domino a Macík

Několik dní od přinesení domů (11/2009) jsem si všechny šnečky pojmenovala a vymyslela jim poznávací znamení. Tenkrát vypadali v podstatě všichni stejně a já jsem je od sebe chtěla rozeznat, když už jim dávám jména.

Ten, kterého jsem vybrala jako prvního, měl na ulitě tvar hvězdičky s ocáskem, tak jsem ho pojmenovala Kometa. Později bylo jméno ale zkomoleno na Komeťák. Každopádně to nemělo nic společného s tím hokejovým klubem (nebo aspoň myslím).

Druhý měl na ulitě ornament z vlnky a teček. Připomnělo mně to krajku na zácloně, a proto jsem ho pojmenovala Krajka.

Další měl na ulitě velkou kulatou skvrnu, já jsem si vzpomněla na film 102 dalmatinů, a tak dostal jméno po tom štěňátku – Domino.

Největší z nich mně připomněl, jak jsme jako malí měli s bratrem na zahrádce šnečí farmu. Největší šnek se tam jmenoval Bacul. Potom jsem si ale vzpomněla ještě na sousedovic obřího kocoura Macíka. Kocouří jméno nakonec zvítězilo a já jsem tak nevědomky předpověděla Macíkovu konečnou velikost. To jsem v té době ale nemohla tušit.

Nejmenšího šnečka jsem pojmenovala Jůlinka. Sice jsou to hermafroditi, ale přiznejme si, že jména středního rodu se vymýšlí blbě a oslovují se ještě hůř. 😂

Šnečí středy 31/52 🐌Můj chov - začátky (5x lissachatina reticulata)

Můj chov achatin začal už před 14 lety v listopadu roku 2009. Tehdy jsem je dostala od kamarádky na oslavě svých 16. narozenin. Při přání k narozeninám mně kamarádka dala do ruky zavařovací sklenici s čímsi hnědým uvnitř. Když jsem sklenici otevřela, vykouklo na mě pět párů tykadel krásných šneků s podlouhlými ulitami, jaké jsem do té doby ještě nikdy neviděla. 

Od kamarádky jsem později vyzvídala, jak se takoví šneci vlastně chovají, a co všechno potřebují. Kamarádka mně v podstatě řekla jenom to, že to hnědé je kokosová hlína, mám jim koupit sépiovou kost pro příjem vápníku a živí se ovocem a zeleninou. Nakonec se jen tak mimochodem zmínila, že dorůstají do délky asi 20 cm.

Druhý den jsem je přivezla domů a všichni byli překvapení a zvědaví, co je to ta achatina vlastně za tvora. A tak začala moje šnečí mánie. Naštěstí už jsme měli doma internet, tak jsem hned sedla k počítači a začala jsem si vyhledávat potřebné informace, abych se dozvěděla co nejvíc. Zjistila jsem, že existuje mnoho druhů achatin, ale i archachatin, lissachatin a dalších. Také jsem z obrázků vydedukovala, že můj druh je lissachatina reticulata. Byla jsem překvapená, kolik informací jsem nakonec našla. Tak jsem si je všechny uložila a vytiskla.