Šnečí středy 8/52 🐌Vybrané druhy achatin a lissachatin - Achatina iredalei 2/2

Lissachatina iredalei albino shell – albinotická ulita

Pouze světle žlutá ulita, žádné hnědě pruhy ani růžový apex. Jediné, co zůstává stejné jako u divokého druhu, je tmavě zbarvené tělo. Columella je bílá. Tento druh je pravděpodobně mezi chovateli nejrozšířenější.

Existuje i varianta albino body, která má světle žlutou ulitu a bílou nohu.

Lissachatina iredalei zanzibar dark type – tmavě hnědá ulita

Má o poznání tmavší ulitu než liss. iredalei zanzibar. Už mláďata mají hnědé pruhy mnohem širší a čím je šnek starší, tím více splývají. Největší závit u dospělého jedince může být skoro celý tmavě hnědý až na několik žlutých proužků. Tělo má krémové až světle hnědé a hlavu hnědou. Apex má růžový.

Lissachatina iredalei zanzibar je často označována jako Lissachatina zanzibarica. Tyto dva typy však nemají nic společného.

Odlišnosti:

- nemají růžový apex (pouze zanzibarica s divokým zbarvením může mít apex hnědý, nebo lehce růžový.)

- dorůstají až do velikosti 8 – 10 cm

- rodí také živá mláďata, ale těch je vzhledem k velikosti podstatně více

- zanzibarica má jako mládě zaoblený apex

Chov liss. iredalei je poměrně nenáročný, ale chovatel musí se dodržet několik podmínek. Teplota v teráriu by se přes den měla pohybovat mezi 27 – 27,5°C. V noci stačí 23 – 24°C. Chladnější prostředí často způsobuje špatný vývin, ulita roste nepravidelně a objevují se na ní rýhy a zvlněné promáčkliny nebo jizvy.

Vlhkost by měla být kolem 90%. Přes den se ráda schovává pod listím nebo ve vlhkém mechu. Půda by měla být vlhká, ale ne příliš mokrá ani suchá. Na 3 – 6 šnečků my mělo být terárium velké cca 60 x 40 x 40 cm, ve větších se nevyvíjí dobře.

Zdroje:

tinas-achatschnecken.de

landsnails.org

web Achatina.cz (2009) 

Šnečí středy 7/52 🐌Vybrané druhy achatin a lissachatin - Achatina iredalei 1/2

Lissachatina iredalei je sice nejmenší za všech druhů, ale zato svým vzhledem vynikne v každém teráriu. Ulita liss. iredalei dorůstá do velikosti 5 - 9 cm, většinou je to kolem 7 cm, ale záleží na poddruhu. Hmotnost se pohybuje kolem 50 g.

Původ má iredalei ve východní Africe, hlavně Keňa, Tanzanie, Zanzibar, některé poddruhy najdeme i v Kamerunu.

Žije v lesích a oblastech bohatých na vegetaci. Aktivní je hlavně v noci a za soumraku.

Délka života se obvykle pohybuje mezi 3 - 4 roky, může to být ale i 5 let.

Iredalei je pohlavně zralá za 5 - 6 měsíců, záleží na poddruhu. Asi za 28 dní po spáření rodí živá mláďata. V jednom vrhu bývá 5 - 50 mláďat v závislosti na věku šneka. Vajíčka se líhnou uvnitř ulity. Mláďata se můžou narodit s lehce zdeformovanou ulitou, což je zřejmě způsobeno porodem. Rodí se plně vyvinutá a mohou přijímat stejnou potravu, jako dospělí. Budoucí majitelé toho druhu musí tedy s touto speciální vlastností reprodukce počítat, aby se vynuhli nekontrolovatelnému množení.

Vzhled záleží na poddruhu iredalei.

Lissachatina iredalei zanzibar – divoký druh

Základní barva ulity je světle žlutá a na ní jsou tmavě hnědé široké pruhy. Apex má až do třetího závitu zbarvený do růžova. Barva těla je krémová až světle hnědá, hlava bývá tmavě hnědá až šedá, tykadla šedá. Columella bývá u divokého druhu často hnědá. Liss. iredalei zanzibar se vyskytuje hlavně v Kamerunu.

Lissachatina iredalei zanzibar ve žluté formě – bez divokých znaků

Ulita má také světle žlutou barvu, ale nejsou na ní žádné hnědé pruhy. Z divokého druhu si zachovala pouze růžový apex a stejně tmavě zbarvené tělo. Columella je bílá.

Zdroje:

tinas-achatschnecken.de

landsnails.org

web Achatina.cz (2009) 

Šnečí středy 6/52 🐌Vybrané druhy achatin a lissachatin - lissachatina immaculata

Lissachatina immaculata je velmi variabilní druh. Má totiž několik poddruhů a forem různých velikostí a barev. Obecně se však řadí mezi menší druhy, její ulita dorůstá zpravidla do velikosti 7 - 13 cm, záleží na poddruhu. V závislosti na poddruh se může lišit i hmotnost v dospělosti, pohybuje se v rozmezí 30 - 200 g. 

Immaculata pochází z východní Afriky, rozšířená je primárně v Mosambiku, Malawi, Zambii a Zimbabwe, najdeme ji ale i v Kongu a na Madagaskaru. 

Dožívá se většinou 5 - 7 let.

Pohlavně zralá je immaculata za 5 - 8 měsíců. Po spáření klade 20 - 150 vajíček velkých 4 - 7 mm (záleží opět na poddruhu). Zajímavé je, že vajíčka jsou téměř kulatá. Mláďata se líhnou za 3 - 14 dní od nakladení snůšky.

Vzhled je velmi variabilní, záleží na poddruhu immaculaty. Základní barva ulity bývá ale béžová a na ní jsou hnědé proužky. S věkem potom proužky splývají. Například liss. immaculata immaculata může mít nejhornější závit ulity až tmavě hnědý. Oproti tomu třeba liss. immaculata panthera má ulitu světle hnědou, tmavých pruhů jen pár a její ulita je užší a protáhlejší. Noha má krémovou až hnědou barvu. Columella je světle růžová. 

V teráriu immaculaty by měla být 80% vlhkost a teplota kolem 24 - 27 C°.

Zdroje: 

https://www.shneczek.cz/

Landsnails.org

Tomáš Protiva: Plži čeledi Achatinidae. Rudná u Prahy, 2011 web Achatina.cz (2009) 

Šnečí středy 5/52 🐌Vybrané druhy achatin a lissachatin - Lisschatina fulica

Lissachatina fulica je nejrozšířenějším druhem v Africe. Její ulita dorůstá většinou do velikosti 12 cm, výjimečně až do 20 cm. Nejrychleji roste prvních 6 měsíců a kolem stáří jednoho roku růst přestává. Hmotnost dospělých jedinců bývá 50 - 150 g. Velikost i hmotnost se může u jednotlivých druhů a poddruhů lišit.

Původ má fulica ve východní Africe primárně v Tanzanii a Keni. Byla ale zavlečena do dalších zemí. Můžeme ji proto najít např. v Etiopii, Somálsku, Mosambiku, v západní Africe na Madagaskaru nebo dokonce v Asii a Americe. Na mnoha místech se stala vážným škůdcem. 

Délka života těchto plžů se pohybuje mezi 5 - 7 lety, v zajetí to může být více. 

Pohlavně zralá je fulica za 5 - 10 měsíců a 14 dní po spáření klade vajíčka o velikosti 4 - 6 mm. V jedné snůšce jich může být 30 - 500. Vajíčka se líhnou za 5 - 21 dní, záleží na okolní teplotě. Liss. fulica je nejplodnější ze všech achatin, za jeden rok totiž dokáže naklást až 6 snůšek.

Vzhled i barevnost ulity jsou velmi variabilní. Ulita bývá většinou hnědá se světlejšími pruhy. U některých poddruhů může být ulita i světle hnědá až okrově žlutá (např. L. fulica hamillei var. rodatzi). Povrch ulity bývá převážně hladký. Na vzhled mají vliv podmínky, ve kterých fulica žije, a také potrava. Důležitým identifikačním znakem je bílá až modrobílá columella. Různorodá je i barevnost nohy, která se pohybuje od odstínů tmavě hnědé až po světle krémovou. A má také svého zástupce s albinotickou nohou, např. L. fulica hamillei albino body. Tento duh je ale vyšlechtěný uměle. Ve volné přírodě jej nenajdeme. 

V teráriu pro fulicu by měla být vlhkost kolem 70%. Jiné zvláštní podmínky pro chov nepotřebuje. Dokáže se totiž adaptovat na odlišné podmínky i mimo oblast přirozeného výskytu. Proto se řadí mezi invazivní druhy a na mnoha místech působí velké škody v zemědělství. 

Zdroje:

Můj chov z roku 2010 (fotky) 

https://achatinamilenka.webnode.cz/druhy-poddruhy/lissachatina-fulica/ (fotky) 

https://landsnails.org/cs/ (fotky) 

Tomáš Protiva: Plži čeledi Achatinidae. Rudná u Prahy, 2011 web Achatina.cz (2009)